Jsou tu !
Invaze růžových poníků
(upraveno z originálu)
Kéž bych věděl, co to znamená povzdychl jsem si a dál tupě hleděl před sebe. Ten malý hopsající růžový poník se mi asi nezdál.
Tak za prvé: My tady nemáme růžové poníky. Za druhé: kdo je ta krásná dívka? Za třetí: Růžoví poníci existují. Za čtvrté: Já mluvil o nějaké dívce?
Už mi z toho koně asi hrabe, proto jsem odvrátil pohled od monitoru se sestřinou hrou o růžových ponících.
Vznášel se přede mnou růžoví poník. Napadlo mě jediné řešení:,, Pomoc, chtějí mě znásilnit růžoví poníci!“
,, Co se děje Marcy ?“ strčila do pokoje hlavu sestřička.
,, Poníci, jsou tu všude.“
Podle jejího výrazu jsem usoudil, že jsem asi zralý pro blázinec a poníci jsou pouze výplod mého chorého mozku.
,, Jseš blbej Marcy.“ Ušklíbla se a já si pomyslel: kdybys tak věděla !
Růžoví poník mi zaklepal kopýtkem na rameno. Tady je rada zcela zdarma: Nikdy se nepleťte růžovým poníkům do cesty !
Pak mi tím kopytem totiž prorazil hlavu. Začal chlemtat krev, která mi prýštila z hlavy a jeho čumáček se mu zbarvil do růžova . Možná bych se mohl už probudit. Jenže, když jsem se štípl do ruky- nespal jsem.
Když se napil, tak mi řekl:,, Pojď se mnou do Světa duhy.“ Vlastně to je docela fajn nápad, kdybych neměl zrovna díru v hlavě. Bláznivě jsem se rozesmál a až ted´ si všiml, že mě pozoruje sestra s očima vytřeštěnýma a šíleným výrazem.
Může jít se mnou.
,, Jsem doma, zlatíčka,“ ozval se z předsíně mámin hlas. Vytrhl mě z toho bláznivého snu a já se opět bláznivě rozesmál. My přece nemáme předsíň.
,,Mladý pane,“ ozval se něčí hlas, ,, vítejte v psychiatrickém ústavu pro duševně choré.“ Pán v bílém mi jemně položil ruku na rameno. Kde jsou poníci ? To se mi vše jen zdálo ? byl to skutečně výplod mé fantasie?
Znovu jsem pohlédl na ruku, která spočívala na mém rameni, kde bylo ještě před chvílí kopyto růžového poníka…
Diskusní téma: Jsou tu !
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.