Stříbrná dýka
Stojí to za to ? Bude to bolet. Hodně.
Vytryskly mi slzy při představě, co všechno ztratím, když to udělám. Pohled mi sklouzl na stříbrnou dýku v mé dlani. Vrhala odlesky a působila nebezpečně. Odhodlání mě opouštělo, ale já to musela udělat!
Pevně jsem ji sevřela dlani, až mi bělely klouby. Na ruce mi vystoupla jizva z jedné bitvy. Z bitvy, kde jsem HO potkala. Smutně jsem si vzpomněla na jeho radost z výhry, na to jak se staral o mé zranění a na…. na spoustu dalších věcí. Srdce se mi sevřelo bolestí a z hrdla mi vyšel zoufalý výkřik. Pro něj bych tu zůstala. To pro něj bych upustila dýku. Znovu jsem si vzpomněla na jeho úsměv, který mu stále pohrával na rtech.
Jenže to je už dávno! ON už tu není! Co je mi po tom, co se stalo? Nic se nezmění, když budu vzpomínat! Proč bych to dělala ? ON už se NIKDY nevrátí! Takže asi chápete, proč jsem to udělala…
Vydala jsem znovu bolestný výkřik, a to když mi chladná čepel dýky pronikla srdcem. Ucítila jsem na prstech horkou lepkavou krev. Moji krev, která zbarvila dýku do ruda.
Diskusní téma: Stříbrná dýka
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.