ŽE SE VŮBEC OBTĚŽUJI...

    Jdete ze školy se špatnou náladou, protože to dnes nestálo za nic. Náladu vám moc nevylepší fakt, že musíte do hudebky a to s tím, že nic neumíte, protože jste nepovažovali za důležité rozvíjet váš hudební talent. 

    Když už jste to tedy přetrpěli vydáváte se na cestu k zastávce s pocitem, že už máte téměř vše za sebou a těšíte se na teplý čaj a měkké peřinky.

    Pak jste samozdřejmně nestíhali autobus a nakonec ho úspěšně nestihli. Proto na vás padlo životní rozhodnutí, jestli jít ty 4 km pěšky, nebo čekat 1.5 hodiny na další autobus.

    Raději jste se rozhodli pro tu méně náročnou možnost a tak hodinu a půl mrznete na zastávce a pozorujete kolem projíždějící auta a páru, která vám stoupá od pusy. Pak konečně přijede autobus, ale vy zjistíte, že jste peněženku zapomněli v hudebce, a tak běžíte zpět s poměrně nakvašeným výrazem.

    Autobus vám bohužel při vší smůle opět ujede a v hudebce mají již zavřeno. Proto se chopíte telefonu a zjistíte, že máte  vybitou baterii a 17 nepřijatých hovorů od maminky. Zaupíte a vztekle mrštíte vybitým mobilem do tašky...

 ... Nakonec vám nezbyde nic jinýho, než jít po tmě domů pěšky....

  ale já vím, co vám ten příšerný den o trošililinku vylepší ......představa, že již máte pondělí za sebou....