Myslela jsem si, jak to bude lehké, ale ve skutečnosti se člověk u mazaní slov docela zapotí. vybrat ty nedůležité je fuška a pak tam je ještě pár, co se vám opravdu líbí a amzat se vám nechcou.... no když jsem příběh dopsala měl 212 slov a to jsme se s Eliz domluvily na 150 slovech... Následovalo Aha a nastalo mazání. Skončila jsem u obstojných 158 slov :D. hezké čtení příběhu plném STRACHU

STRACH

Opět jdu světlou uličkou. Té uličce jsem začala říkat Tunel. Mám zavřené oči a bojím se je otevřít. Vím, co bych spatřila a rozhodně to vidět nechci. Ještě pevněji stisknu víčka. Ruce mám založené na hrudi, abych se nedotkla stěny. Mým únikem z Tunelu je otevřít oči. Jenže mám panickou hrůzu otevřít oči. Oči začínají pálit. Vždycky mě TO donutí oči otevřít. I tentokrát mě TO přemůže.

Dech se mi hrůzou zadrhne. Ruce se bezděčně dotknou hladkých lesklých stěn.  Zrcadel. Zrcadla se náhle zamlží. Strachy se mi stáhne žaludek.

                Potom se objeví rty. Tisíce rtů těsně přilepených k druhé straně zrcadla. A pak se všechny otevřou a děsivým šepotem mě začnou volat. Dám se na útěk. Celá se třesu. V odraze zahlédnu můj napůl šílený výraz. A padám…

                Probouzím se celá vyděšená. Byl to sen. Lapám po dechu a ještě se klepu. Chci se zachumlat do peřiny, ale místo toho nahmatám jen hladké stěny. Jsem tam. V Tunelu…