Chytrá Šahrazád - František hrubín
V pradávných, velmi dávných dobách,
kdy ještě věřil lid i knížata,
že hvězdy visí na železných skobách
a zem je jako koláč placatá,
žil jeden král a ten měl krutý zvyk:
když oženil se,dal druhý den z rána
svou ženu stít.I zoufá každá panna,
když král se ohlásíjako nápadník.
Jednou se zalíbila tomu králi
spanilá dívka,jménem Šahrazád.
Otec a matka hned se rozplakali,
že mají hezkou dceru dát.
Dívka však nebyla jen spanilá,
byla i chytrá,vtipu měla za tři,
vždyť k pravé kráse vtip a rozum patří,
bez bázně krali ruku slíbila.
Slaví se svatba s velkými hody,
mají tam jídla z cukru,z ovoce,
pomerančové,malinové vody,
medu,víc než je vody v potoce,
s růžemi jasmín voní ze zahrad,
v kašnách tam zlaté rybky dovádějí,
v cypřiších,v dubech,v houštích ptáci pějí
a skryté harfy nepřestanou hrát.
Snesla se noc a stolovníci vstali,
zbyl tu jen král,s ním krásná Šahrazád.
,,Nechoďme ještě spáti,"řekla králi.
Král poslechl a ještě nešli spát.
,,Povít ti,chceš-li ,hezkou pohádku,"
dál praví Šahrazád a rukou loví
ze zlaté mísy kousek fondánový,
,,pěkně se poslouchají za chládku."
Nad zahradami vyšel měsíc bladý.
Král rozstomilou ženou okouzlen,
přikývla,aby vyprávěla tedy.
Vypráví dlouho,venku už je den,
pohádky však je sotva polovic.
,,Víš co,má drahá,"dí král nevyspalý,
,,dopovíš mi to večer,"--,,Ano,králi,"
rotjasní žena svojí krásnou líc.
A večer králi vypravuje dále.
Když skončí,začně novou pohádku,
celou noc vypráví a baví krále,
poslouchá se to hezky za chládku.
Vychází slůnce, pohádky je půl,
i jde král spát,že večer se zas doví,
jak skončí tento příběh pohádkový,
vždyť ani chvilku v noci neusnul.
Diví se všichni,že je nová žena
živá a zdravá.Proč jí šetří král?
Šahrazád usmívá se potěšena,
že na pohádky král se chytit dal.
A vypráví mu dále,noc co noc,
král poslouchá a poslouchal by stále
pohádky dlouhé,krátké,velké,malé,
Šahrazád už má nad maželem moc.
Šahrazád králi dlouho vyprávěla,
tisíc a jednu noc jí naslouchal,
slavičí píseň ze zahrady zněla,
a jasmín voněl,svěží vánek vál,
svou ženu zanic byl by nedal král.
A sedm z jejích pohádek vám povím,
voní z nich růže s květem jasmínovým
a žhne v nich slunce z pouští,z holých skal.
Jsou krásné,přitom v tipu mají za tři,
vždyť k pravé kráse hodně vtipu patří.
A nemusí je znát jen onen král.