Tak to všechno začalo

   ,,Ne a ne a ne !“ ječela moje sestra ,, Tohle si na sebe fakt nikdy nevezmu!“ Obličej měla rudý rozčilením a zuřivě ze sebe strhávala školní uniformu, kterou si měla vzít zítra na sebe.

   Nová škola je dobrý začátek pro změnu image, ale v téhle uniformě si ho změnit fakt nejde.do školy jsem se docela těšila. Škoda jen, že to nemůže vidět máma.

   Bylo mi teprve pět let, když nás opustila. Jako malá jsem doufala, že se vrátí jako slavná a bohatá herečka, která nám dosadí ty nejlepší role ve filmu. Ale byl to jen hloupý dětský sen a ona se nikdy nevrátila.

   ,,Abby!“ obrátila jsem oči sloup ,,Je to jen do školy…“ Ale sama jsem slyšela, jak uboze ta útěcha zní. Ošila jsem se pod mojí trochu menší košilí, která byla součástí uniformy.

   Vrhla po mě nevraživý pohled:,, Jen do školy? Jen do školy?“ Chtěla jsem jí přerušit, ale ona pokračovala a začala nabírat na hlase:,, JEN DO ŠKOLY ? Mám půl dne tvrdnout v malé košili s knoflíkama, který mě málem udusí, sukní až po kolena a ponožkami v těch pitomých škrpálech ?“

   Naštěstí ji přerušil příchod táty. Stále měl tmavě hnědé husté vlasy a vřelý úsměv. I v jeho letech. Byl to zkrátka sympaťák. Ale přes to si uměl udržet respekt. Přestěhovali jsme se sem, protože si táta našel práci jako učitel v jedné prestižní škole, do které nás posla. Nebojím se, že někdo pozná, že je to náš táta. Máme ještě stále příjmení po mamce.

   ,, Já si to prostě NEVEZMU !“ zasyčela Abby a polonahá vyběhla z místnosti.

   Abych řekla pravdu, taky mě docela ta uniforma deprimovala. Sukně po kolena- to fakt nebyl můj styl.

   ,, Mio ?“ podíval se na mě prosebně táta a já si všimla jeho strhaného obličeje. Ušklíbla jsem se. Mám ji jít uklidnit… jak jinak ?

    Mia – to jsem já. Mám dlouhé trošku zvlněné blonďaté vlasy, modré pichlavé oči a úzké přísné rty. Vlastně stejně tak vypadá i abby, jenom má tmavší oči a z vlasů tvoří bláznivé účesy. Na základce jsme si naschvál přesedaly, a tak nás učitelé pletly. Někdy se to stávalo i tátovi… ale z toho jsme už také vyrostly.

   Opatrně jsem nakoukla k sestře do pokoje a bezděčně jsem si zakryla pusu rukou, abych nevykřikla. Abby držela nůžky a stříhala do sukně.

   Pak si mě všimla a pokynula mi, abych šla dál. Sedla jsem si vedle ní a nadšeně vypískla. Její sukně začínala vypadat fakt dost dobře ! Že mě to nenapadlo hned ? Pak Abby vzhlédla a šibalsky se na mě usmála.

   Eksittsonova školo …TĚŠ SE NA NÁS !  

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.